Neal Skupski

Neal Skupski
Neal Skupski na French Open 2019
Stát	Spojené království Spojené království
Datum narození	1. prosince 1989 (34 let)[1]
Místo narození	Liverpool, Spojené království[1]
Bydliště	Liverpool, Spojené království[1]
Výška	180 cm[1]
Hmotnost	82 kg[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	4 002 414 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	0–0
Nejvyšší umístění	932. místo (8. listopadu 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů	267–178
Tituly	15 ATP, 23 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (14. listopadu 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2022, 2023)
French Open	čtvrtfinále (2020, 2022, 2023)
Wimbledon	vítěz (2023)
US Open	finále (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	semifinále (2022)
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra
Tituly	2
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	finále (2024)
French Open	finále (2024)
Wimbledon	vítěz (2021, 2022)
US Open	čtvrtfinále (2021)
Týmové soutěže
Davis Cup	semifinále (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240716a16. července 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neal Skupski (* 1. prosince 1989 Liverpool) je britský profesionální tenista, deblový specialista a trojnásobný vítěz Wimbledonu, když dvakrát ovládl smíšenou a jednou mužskou čtyřhru. V letech 2022–2023 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý devátý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a třetí Brit po Jamiem Murraym a Joeovi Salisburym. V pěti obdobích na čele strávil třicet pět týdnů.^[2]

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál patnáct deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023 a Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022 a Paris Masters 2022 s Wesleym Koolhofem. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet titulů ve čtyřhře.^[3] Jeho starším bratrem je tenista Ken Skupski, s nímž opakovaně nastoupil do čtyřhry.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2010 na 932. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě.^[1]

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 skupinou finálového turnaje proti Nizozemsku. S Jamiem Murraym zvítězili ve čtyřhře proti páru Koolhof a Rojer, čímž přispěli k výhře Britů 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 7–4 ve čtyřhře.^[4]

Velkou Británii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jamiem Murraym. Ve druhém kole však podlehli Japoncům Kei Nišikorimu a Benu McLachlanovi.